Odevzdala jsem to

Zima mi nevadí a beru jí takovou jaká je, ale nedostatek slunečních paprsků je na mě už opravdu znát. A tak dnes, když se po dlouhé době sluníčko rozhodlo zase nás obohatit, vyrazila jsem "chodit" :). Hlavně ať jdu ksichtem proti sluníčku, hlavně ať se do mě pěkně opírá říkala jsem si. A tak i přesto, že můj původní plán byl udělat jiný okruh, vedle v ulici jsem to otočila a vydala jsem se jinudy oproti svému původnímu záměru. Říkám si, vezmu to na louku, kam jsem chodila na vycházky s naším vlčákem, který loni bohužel odešel do psího nebe....asi z nostalgie.....bylo fakt krásně. Když už jsem byla skoro na konci a že vyjdu kopeček, pak přes přechod a budu pokračovat okruhem, najednou se holčičce, která šla venčit svýho psa, ten její Pitbull vytrh a namířil si to ke mně. Týýý bláho, tak to bylo děsný. Jak ve špatným filmu...bez košíku, jak šílenej na mě štěkal a lítal okolo mě, dorážel na mě. Teda řeknu Vám, byla ve mně malinká dušička, absolutně jsem nevěděla, co mám dělat, ale šrotovalo mi to a i přes to, že jsem měla ukrutnej strach, zachovala jsem klid. Odevzdala jsem to a řekla, děj se vůle Boží.......stála jsem jak solnej sloup, jen jsem se vždycky snažila otočit k psovi zády, abych ty jeho kňafáky neviděla. Naprosto nechápu, že jsem neplašila, nehysterčila, i přes obrovskej strach jsem věděla, že když zústanu na oko klidná, že tím můžu získat. Pokousat mě může vždycky. To se naštěstí nestalo....podařilo se mi od něj pomalu vzdálit a pak už byl klid....nic se mi nestalo,teda ale řeknu Vám, těch 5 - 7 minut, ale byla věčnost. Holčička neměla vůbec šanci psa přivolat nebo cokoliv jiného....snad to spolu nakonec nějak zvládli. Věřím, že ano. Odevzdala jsem to a dobře to dopadlo. Nechtěla jsem to mermomocí ovládnout a vyřešilo se to samo a nejlíp jak mohlo. Takže moje rada zní, nechte věcem volnej průběh, ono to nějak dopadne :). Krásné slunečné dny plné krásných zážitků